Děti a jejich radosti jsou tou nejdůležitější součástí dětské mysli, protože radost je velice intenzivní a má zvláštní pouto. Já se přiznám, že se mi strašně líbí, když potkám nějaké děti na ulici, a najednou vnímám, jak se strašně smějí, a na nich vidíte tu velkou radost. Rozhodně neříkám, že by to tak mělo být pořád, protože některé děti se usmívají víc, některé míň, ale to také záleží na tom, jak rodiče o děti pečují, jak se o ně starají, protože všechno v životě záleží na rodičích. Rodiče jsou od toho, aby své děti vedli k něčemu, a co si děti v životě vezmou z toho, co jim rodiče dali, je na dětech.
Když jsou děti malé, vnímají svůj svět a hlavně své rodiče, protože chápou, že rodiče jsou jejich největší životní oporou. Jdu po ulici a najednou vnímám děti, jak září, a vidím, že jsou spokojené a mají šťastný život. Jsou ale děti, které takový život nemají, nemají smích a radost, a to jsou například děti v dětských domovech. Rozhodně to není nic přínosného pro ty děti, protože aniž by za to mohly, rodiče se jich třeba vzdali, nechtěli je, nebo se nemohli o děti starat, a najednou jsou děti v dětském domově. I přesto, že ty děti jsou v dětských domovech, je potřeba, aby se vychovatelky snažily co nejlépe k nim chovat, aby jim byly oporou, protože pokud rodiče tohle svým dětem nedají, musí to bohužel dělat někdo jiný.
I přesto, že rodiče jsou nenahraditelní pro život, jsou v životě těžké situace. Já mám mnoho kamarádů, kteří si prošli finanční tíží a různými životními problémy a zkušenostmi. Myslím si, že život není dobré brát na lehkou váhu; měli bychom očekávat od života to nejhorší, protože když budeme očekávat to nejhorší, může se to otočit a stanou se mnohem lepší věci, které byste ani neočekávali. Život musíme brát takový, jaký je, ale i přesto je potřeba se pořád usmívat, ať se v životě děje cokoliv. Úsměv může dávat velkou naději a radost, proto je potřeba, ať už se jedná o děti nebo dospělé, úsměv je důležitý a je hlavně i pro naše zdraví.